Zůstává něco, když zemře naděje?

Slíbené pokračování včerejšího článku: Co se děje, když zemře naděje? Je to opravdu konec, nehybnost, trvalý stav?

Naději odvál vítr jako lehké ptačí pírko. Doutnající plamínek, který přestál skoro vše, spláchla bouře. Náhlá a nečekaná. Zemřela naděje, odešla, uhasla… A co dál? Co zůstává, když už není naděje? Je něco pevného jako skála, co vítr neodfoukne a bouře nespláchne? Co je to, co je uvnitř srdce pevné jako základní kámen pro stavbu? Co dokáže překlenout ty nejtěžší zkoušky a pomůže člověku je doslova ustát? Co zůstává a nepohne se? Co nás dokáže vést na cestě, když nevíme, jak dopadne? Na cestě, která sama o sobě je možná cílem? Nebo je cíl tak vzdálený, že nemáme šanci ho spatřit zatím ani za obzorem? Co překlene tu největší propast a je pevným mostem, po kterém se dá jít?

Když zemře naděje, zůstává víra.